Chci změnu, ale nevím jak dál

Lidé se v průběhu života obvykle několikrát ocitnou v situaci nové vývojové etapy, jakéhosi přechodu do dalšího stadia svého života, prostě změny. Třeba změny partnera, vztahu k rodičům, vztahu k sobě nebo svým dětem, zaměstnání a nebo prostě zjistí, že to, co dávalo dosud smysl, už ho nedává. A že ty staré mapy, podle kterých se doposud orientovali, je třeba přemalovat, již nejsou užitečné. Jenomže jak?

Změny mohou být různě hluboké a různě obtížné. Nabízím pár otázek, které můžou být při vytváření nového směru, identity, role (...) užitečné.

• Co opravdu potřebuji? Jak/kdy tyto potřeby vznikly? Jsou opavdu moje? (Často nevědomky přejímáme potřeby našich rodičů, učitelů, trenérů, celebrit v médiích… usidlují se nám potom v hlavě pod známým diktátem „měl/a bych“.)
• Kdybych měl/a před sebou jen rok života, co bych rozhodně začal/a dělat jako první? Co/koho bych (o)pustil/a? Kterou roli bych přestal/a hrát?
• O co v sobě se mohu opřít? Napište krátký příběh ze své nedávné minulosti, kde budete demonstrovat, jak jste se o tuto vlastnost, schopnost, talent (jakkoli to nazvete), opřeli. Co tato vlastnost o mě říká jako o člověku? Jak ji mohu využít při vytváření spokojené budoucnosti?
• Čemu potřebuji uvěřit, abych si dovolil/a se posunout dále?
• Když budu pokračovat směrem, který mi nevyhovuje, dalších deset let, o co přijdu ve svém životě? Co naopak získám? Před čím se ochráním?

Jeden můj klient mi nedávno řekl: „Jsem jakoby bezruký. Nechci už dělat to, co dřív, ale netuším, jak začít jinak." Tento moment je důležitý. Nespěchejte. Vše je v naprostém pořádku. Je to součást cesty k novému a zatím neznámému.

Tereza Ševčíková, 29. 6. 2015
přečteno: 1216/1199×